Historie - AKADEMICKÝ SOCHAŘ JOSEF OBETH (1874 – 1961)

Jesenicko je krajem kamene a lidí. Ti zde v potu tváře kámen od dávných dob dobývali a zpracovávali, dávali mu tvar a funkci sloužící ostatním. Mezi nimi byli ale i tací, jimž kámen pod rukama ožíval, dostával duši, aby žil a vnášel krásu do jinak drsného života v pohraničních horách, i daleko za jejich hranicemi. Náš kraj se stal kolébkou celé řady umělců – kamenosochařů, jejichž dílo tu zůstalo a tvoří odkaz generací těch, jež zde žili před námi…

Patrně nejznámějším z řady slezských sochařů z podhůří Jeseníků je Josef Obeth. Narodil se 15. července 1874 v Terezíně u Mikulovic v rodině kameníka. V roce 1885 započal se studiem na Zemské škole pro zpracování mramoru v Supíkovicích. Ze Supíkovic odešel studovat do Vídně. Nejprve studoval na dvouleté Státní škole uměleckých řemesel a poté na Akademii výtvarných umění, kde ukončil studium v roce 1897 pátým ročníkem na mistrovském oddělení akademie. Již v roce 1896 během studií pracoval u Jiřího Zaly v Budapešti a poté u Adolfa Hildebrandta v Mnichově. Nelehkou volbu místa dalšího působiště po ukončení studií za něj v roce 1898 vyřešila první velká zakázka Ministerstva kultury a vyučování na realizaci skulptury Vidění sv. Františka pro gymnaziální kostel sv. Františka z Assisi ve Vidnavě. K roku 1902 se také váže vítězství Obethova návrhu ve veřejné soutěži na realizaci památníku přírodního léčitele a zakladatele moderní vodoléčby Vincenze Priessnitze v Jeseníku. Obethovi přineslo vítězství nejen vskutku monumentální pojetí pomníku, ale především symbolická hloubka ideje zdraví člověka. Po dokončení Priessnitzova sousoší začalo přibývat zakázek, proto v roce 1908 založil spolu s podnikatelem J. Klosem dílnu a ateliér ve Velké Kraši, kde působil až do svého odsunu v roce 1945. Jeho umělecký ateliér i sochařská dílna byly doslova zavaleny zakázkami, protože každá Obethova práce se vyznačovala nevšedním pojetím a dokonalou řemeslnou výrazovostí.

Jeho tvorba se dělí na několik tematických okruhů, ačkoli se jednotlivá témata mnohdy prolínají. Specifickou oblastí tvorby Josefa Obetha je velký počet pomníků obětem 1. světové války, jichž vytvořil celkem 31, z nichž bylo ovšem 8 po roce 1945 zničeno. Pozoruhodnou skutečností je rozsáhlost území, na kterém autor pomníky postavil – od vlastního Jesenicka, přes severní Moravu až po Moravu jižní. Vysvětlením je výzva Zemského úřadu pro podporu řemesel z roku 1922, kterou žádal obce k nahlášení úmyslu zbudovat pomníky a zprostředkoval jim navázání kontaktu s vybranými umělci – sochaři. Mezi nimi byli i sochaři z Jesenicka Josef Obeth a Engelbert Kaps, jejichž válečné pomníky tudíž vznikaly v německy mluvících oblastech Slezska a Moravy.

Nedochovaný Obethův válečný pomník ve Světlé Hoře









Manželé Obethovi Josef a Anna byli odsunutí v červnu 1946. V novém domově v Neukirchenu u Ansbachu nebylo lehké sehnat tvůrčí sochařskou práci. Takže Obeth s povděkem přijal místo restaurátora soch v norimberském muzeu. V roce 1953 se přestěhoval za svojí dcerou do Säckingenu, kde ani zde nesložil ruce do klína a z jeho dílny vyšlo ještě několik děl. Josef Obeth zemřel po krátké nemoci ve věku 87 let dne 18. září 1961. Je pohřben na lesním hřbitově v Bad Säckingenu v Německu.

Marian Čep, spoluautor monografie

Knihu "Sochař JOSEF OBETH 1874 - 1961 život a dílo" (autoři Bohumila Tinzová a Marian Čep) si můžete koupit u nakladatelství Pavel Ševčík – VEDUTA.