Poprvé se připomíná roku 1405. Název obce je odvozován od slova seifen. Z toho vznikl český název zeif-ruda.

Nejstarší historie je zpracována zdejším učitelem Rudolfem Schönem, který ji zapsal do zdejší kroniky v roce 1928. (1)

Přesto zpráv není mnoho. Uvádí, že severozápadně od obce bylo naleziště věcí (jakých?) z doby třicetileté války. Z této doby byl na rozhraní katastrů obcí Suchá Rudná a Stará Voda postaven sloup na památku zastřeleného švédského vojáka.

V kronice lze vystopovat starobylost některých rodin až k roku 1556.

Z roku 1773 je zpráva prof. Granze, že v Suché Rudné je kyselka podobná kyselkám v Karlově Studánce “…pramení takovou silou a šuměním, jako by byla hnána větrem…”. V uvedeném roce byla studánka vyzděna a pokryta poklopem. Prof. Granz doporučoval uvedenou minerálku pít při trudomyslnosti, srdeční vadě a nemocech sleziny.

Kousek dále od tohoto pramene byl další, “vyráží ještě s větším šuměním a hlukem … nalijeme-Ii jej do odlivky, perlí tak silně jako by kvasila…voda obsahuje větší množství chloridu sodného. Je po ní hlad, upravuje stolici, léčí kýlu, používají se jí při vodnatelnosti, zahlenění hrtanu i k sedacím koupelím… jejich prameny byly před 180 (1953) lety daleko intenzivněji vyhledávány okolním obyvatelstvem k léčení než v Karlově Studánce”. (2)

V Suché Rudné byla od roku 1806 škola. Nejdříve po soukromých domech. V létech 1806 – 1839 v myslivně zvané “Liščí díry”, než byla postavena nová škola.

Kdy zde byl postaven dřevěný kostelík známo není, ale vysvěcen byl v roce 1739, a opraven v letech 1922 – 1925.

“Dům pro chudé”, byl na č. p. 41 od roku 1881.

V roce 1864 se Suchá Rudná oddělila od Andělské Hory a stala se samostatnou obcí. Zvoleno bylo první obecní zastupitelstvo.

V roce 1880 zde bylo postaveno nové bělidlo a tkalcovna, “které pracovaly pro přední bruntálské firmy.”

Roku 1889 byl založen hasičský sbor a spořitelna “reifanzenka”.

I. světová válka u zdejších obyvatel vyžádala 17 obětí, a na jejich památku byl postaven pomník.

V roce 1928 bylo v obci 74 domů.

Hospodářská krize ve třicátých létech zasáhla i zdejší obec.

Bídu dovršilo krupobití, které dne 1. srpna 1935 zničilo 30 – 70 % úrody.

Ve všeobecných volbách v uvedeném roce zvítězila v obci sociálně demokratická strana následovaná SdP.

Od roku 1936 se součástí obce Suchá Rudná stala Karlova Studánka.

Po obsazení pohraničí v říjnu 1938 se i zde projevilo násilí proti jinak smýšlejícím obyvatelům.

“Nikdy jsem nevstoupil do strany SdP a tím jsem po celou dobu války trpěl. Můj šéf… továrna na dřevěné zboží v Suchém Zejfu, kde jsem byl zaměstnán mně vyhrožoval… vykřikoval, že nejsem žádný Němec a že poslední sociální demokrat (byl jsem členem od roku 1899) musí z obce zmizet”.(3)

Obec byla osvobozena 7. května 1945. Zahynul jeden, voják Rudé armády, který byl nejdříve pohřben na místním hřbitově, ale v roce 1946 exhumován a’převezen do společného hrobu v Bruntále.

Prvním předsedou místní správní komise, která zde byla až do roku 1949, byl Jan Klíč.

Zpráv, zvláště písemných z počátečních let je poskrovnu, a týkají se odsunu zdejších Němců, kterých bylo odsunuto ze Suché Rudné 120 a dalších 30 z Karlovy Studánky. .

To již byl předsedou místní správní komise občan Klimeš.

Před odsunem byla snaha německých žen, aby společně s nimi byli odsunuti i jejich muži, kteří byli internováni z různých důvodů v táborech v Havlíčkově Brodě, Brně Slatiňanech, Prostějově a Opavě. Žádostem bylo vyhověno.

Samostatně, zvláštním transportem byli odsunutí němečtí antifašisté – sociální demokraté.

Odsun byl příčinou nedostatku pracovních sil, a tak správce lázní Karlova Studánka žádá MSK v Suchém Zejfu…,,15. července 1946 mají být odsunuti Němci zde zaměstnaní. Jde o 70 pracovních míst, které mají být nahrazeny pracovními silami z Ostravy…dosud se tak nestalo. Proto budiž odsun odložen a prováděn po částech až do přidělení náhrady…”.

Ponecháni v obci měli být i specialisté, pracující v přádelně v Lichtvardu.

Počet voličů z roku 1946 znám není, ale mandáty a tedy místa v místní správní komisi byly 6 KSČ, 4 strana lidová, 3 strana národně socialistická, 2 strana sociálně demokratická.

Předsedou místní správní komise byl člen strany lidové František Janyška.

V roce 1947 byl v obci zřízen místní rozhlas.

V průběhu roku 1947 byla obec přejmenována na Suchou Rudnou.

V roce 1948 byly zde připraveny domky pro dosídlení hornickými důchodci v celkovém počtu 6, když dalších 8 bylo určeno pro lesní dělníky závodu Karlovice, a již 7 bylo určeno k demolici.

Dne 15. října 1948 podali zástupci Karlovy Studánky žádost o zřízení samostatné obce, kdy:

“Podle zákona č. 125/1945 Sb §18 může ministerstvo vnitra vyžaduje-Ii to veřejný zájem rozlučovat obce, po slyšení okresního a zemského národního výboru. Odvoláme se na toto ustanovení a žádáme, aby obec Karlova Studánka, jenž netvoří samostatnou politickou obec byla ve veřejném zájmu osamostatněna pod názvem Lázně Karlova Studánka pod Pradědem”.

Největším problémem se jevila agenda s potravinovými lístky, kdy nejen obyvatelé Karlovy Studánky, ale hlavně lázeňští hosté si museli vše jezdit vyřizovat do Suché Rudné, vzdálené 10 kilometrů. Problémy byly s lázeňskými poplatky a dalšími dávkami, které byly odevzdávány do Suché Rudné, ale zpět do Karlovy Studánky se nevracely. Jen v roce 1947 činily 1 milion korun.

Odloučení bylo provedeno až v průběhu roku 1952 a od 1. ledna 1953 je Karlova Studánka samostatnou obcí.

Po osamostatnění Karlovy Studánky ONV Bruntál hodnotil návrh, kdy osada Suchá Rudná se svými 170 obyvateli není způsobilá, aby byla samostatnou obcí. MNV proto doporučuje aby byla připojena k sousední obci Stará Voda (118 obyvatel, vzdálenost 1,5 kilometru, popřípadě s touto obcí k Andělské Hoře (vzdálenost 2 kilometry a 409 obyvatel).

Spojení takto navržených obcí bylo projednáno se všem zainteresovanými a výsledkem byl dopis, který 3. března 1953 zaslalo zdejší místní správní komisi ONV Bruntál.

“Bylo usneseno, aby zbývající části obce Suchá Rudná byla sloučena s obcí Stará Voda… úřadovna MNV, škola, prodejna Rovnosti jídelna JZD, jakož i sloučení složek Národní fronty a hlavně socializace vesnice … pokud se týče sloučení s Andělskou Horou, byl tento návrh všemi hlasy zamítnut… doporučujeme aby obec nesla název Rudná Voda…”.

Problémy obyvatel, zejména zemědělců, kterých zde byla většina, lze shrnout do následujících řádků: “…ti poukazovali na skutečnost, že odevzdali půdu do JZD a ted’ mají ještě plnit dodávky státu… bylo jim vysvětleno, že půda kterou ještě mají ve vlastnictví nejen zajišťuje tyto dodávky, ale i samozásobitelské dávky… další zemědělec uvedl, že splnil dodávky, ale nedostal lístky na mýdlo a cukr… bylo mu odpovězeno, že toto je skutečností, ale zatajil a tedy neoprávněně využíval 4 ha půdy, a proto lístky nedostal… dalšímu bylo vytknuto, že samozásobitelské dávky na jaře ukryl nebo prodal, a proto nemá co zasít… když bylo třeba aby zasel, musel ONV Bruntál obilí zajistit…” .

Přes takto vysvětlené skutečnosti žádný ze zemědělců rozpis dávek státu nepodepsal.

Neutěšené poměry”…v JZD odrazovaly některé zemědělce dosud stojící stranou JZD… jedná se především o mladé, jejich potřeba v JZD je nanejvýše nutná. Získat je však bude těžké dokud poměry v JZD nebudou konsolidovány. Proto je třeba nejdříve obě obce sloučila potom dokončit socializaci…”.

Sloučení obcí Stará Voda a Suchá Rudná bylo stanoveno vyhláškou ze dne 3. ledna 1953, “Úřední název Suchá Rudná přičemž dosavadní názvy Stará Voda a Suchá Rudá zůstanou úředními názvy částí nové obce”.

Na prvním společném zasedání obou národních výboru 20. února 1953 byl zvolen společný místní národní výbor, který měl 13 členů.

Předsedou byl zvolen Karel Sigmund ze Suché Rudné a tajemníkem Jaroslav Januš ze Staré Vody. v Zájem o společné soužití v nové obci a zástupce v MNV projevilo svoji účastí 53.obyvatel obou obcí na uvedené schůzi.

Již před sloučením požadovali zástupci MNV o “převod dřívějšího hotelu “Praděd” do vlastnictví MNV… když v této budově je již kancelář MNV, JZD, společná jídelna JZD a vybudován dětský útulek. Tato budova se má v budoucnosti stát kulturním střediskem, jelikož jiná vhodná budova v obci není”.

Poměry v nově sloučené obci byly i nadále složité, jak o tom svědčí vydání zákazu pobytu jednomu z jeho obyvatel, který v obci vede proti družstevní řeči, kterými ovlivňuje malé a střední rolníky. On sám a dva jeho synové jsou spekulanty a MNV Suchá Rudná jejich jednání přičítá neplnění dodávek některými obyvateli v obci..”Rada se usnesla, že v případě neplnění plánovaných úkolů zemědělci, je předá okresní prokuratuře a bude trvat na jejich přísném potrestání i tehdy, když bude nebezpečí, že půda potrestaného zemědělce bude muset být předána jinému do nuceného nájmu….

Tuto situaci neovlivnil MNV Suchá Rudná při rozhodnutí, aby přes tuto tíživou situaci neuvolnil z obce jiného z dosídlenců “který využívá každé možnosti ke spekulaci ve svůj prospěch. Svědčí o tom skutečnost, že po řadě stížností mu byla přidělena bouračka aby si opravil svůj chátrající domek…materiál však odvezl na jižní Moravu a zde prodal… domek neopravil a stavu svého domku využívá k tomu, aby na veřejnosti projevoval nespokojenost a dosáhl toho, aby mu MNV umožnil se uvolnit ze zemědělství…”.

Hospodaření JZD i soukromých rolníků se odrazilo v nedostatku peněz a tím i placení dávek MNV. Bylo proto přikročeno k vyměření domovní daně a přitom zjištěno, že v letech 1945 – 1949 bylo z celkového počtu 83 č. p. v Suché Rudné zrušeno již 25.

Na tomto stavu měla svůj podíl hygienická situace v obci, zejména stav studní, které jsou pouze primitivní, mnohdy neudržované, a proto obyvatelé ve velké míře používají vodu z potoka ..”je nebezpečí, že při přezkoušení vody budou některé vodní zdroje zakázány k používání. Tuto neutěšenou situaci ztěžuje skutečnost, že krávy na pastvě jsou napájeny v horní části obce z potoka, vodu znečišťují a tato se stává téměř nepouživatelnou…”.

Tuto situaci zhoršovala skutečnost, že “Práce MNV spočívala na několika jednotlivcích, kteří jsou přetíženi funkcemi a nemohou sledovat problémy v obci, jak je od nich vyžadováno” .

Nejfrekventovanější jména této doby Karel Sigmund, Marie Sigmundová, Viktor Kusák, Jaroslav Januš.

V říjnu 1953 “nejvážnější situace se jeví v dodávkách u soukromého sektoru, který značně narušil celkový obecní průměr. JZD v průměru své dodávky plní i přesto, že po jeho oslabení je v něm zapojeno pouze 22 % zemědělců z obce… Byla provedena deliminace půdy, která je nejpříznivějším východiskem z tíživé situace, která se projevovala v nedostatku pracovních sil.. značná část půdy a luk se převádí na pastviny a tak odpadnou rezervy, které až dosud byly vedeny jako orná půda a jejich bonita tomu neodpovídala. Tím se v celoobecním měřítku sníží dodávkové povinnosti v rostlinné výrobě a bude možno lépe zajistit krmivovou základnu…”.

Počátkem roku 1954 zde bylo ještě 38 soukromně hospodařících rolníků, z nichž však pouze 19 vlastnilo více jak 1 hektar půdy.

Obyvatelé si pomalu zvykali na zdejší podmínky, což se projevovalo snahou zakoupit si domy, ve kterých bydlili. Tímto “momentem” se zde začala tvořit vrstva starousedlíků. Na posílení vztahu k novému domovu byly v rámci dosídlení vytypovány další 3 domy, které měly být opraveny stavebním podnikem z Lipníku nad Bečvou.

Domy byl postupně dosídleny, ale dosídlenci mnohdy nebyli přínosem. Když “nemají dostatečný poměr k práci v zemědělství… je nutné aby byl prováděn pečlivější výběr…”. . v Tento stav se týkal i soukromně hospodařících rolníků, kdy jejich vztah k půdě a hospodaření vůbec nezlepšily ani prokurátorské pohovory. v Lidé z obce nejen odcházeli, ale v některých případech doslova utíkali a tak se stalo, že v březnu 1956 zůstalo na zemědělské usedlosti bez ošetřování 7 kusů hovězího dobytka. a 1 kůň. Vše bylo předáno JZD Andělská Hora, poněvadž se v Suché Rudné neměl kdo o dobytek a koně postarat.

Přičteme-Ii k této situaci skutečnosti, že po několik let se o “kulturní” život obce staral pouze Výbor žen, jiné složky v obci nebyly, tak nepřekvapí zjištění, že na veřejnou schůzi svolanou národním výborem přišel pouze předseda MNV, tajemník a jeden člen rady. .

Problémy, které byly před MNV ohledně zajišťování obdělávání půdy po tzv. úpadkových hospodářích byly mnohdy řešitelné pouze tím, že půda byla předána STS s tím, že “v obci nelze tuto jiným hospodářům přidělit, protože všichni již obhospodařují tak vysoké výměry, že další jim již přidělit nelze”.

“Vítanou” příčinou proč nebylo možno v roce 1956 splnit dodávky byla skutečnost, že obilí bylo z velké části spaseno lesní zvěří. Tuto skutečnost potvrdila společná komise MNV Suchá Rudná a Okresního mysliveckého sdružení Bruntál.

Odchod zemědělců z obce pokračoval i v roce 1957. výměru, která zde po jejich odchodu zůstala v rozsahu 160 ha mělo převzít JZD Kojetín. S každým odcházejícím zemědělcem bylo provedeno vyúčtování a při odchodu museli podepsat “Prohlášení, že odevzdávají veškerou půdu a usedlost státu a že do 1 měsíce opustí usedlost, aniž by po MNV Suchá Rudná chtěli byt”.

Dosažené výsledky v hospodaření soukromých rolníků a JZD vedly MNV vzhledem k výhledu do budoucnosti k podání návrhu ONV Bruntál, aby JZD bylo zrušeno a ke dni 1. lednu 1958 pozemky převzal státní statek.

Ve volbách v roce 1957 byl na čelo MNV jako předseda zvolen Antonín Diviš.

V uvedeném roce vydány další 3 demoliční výměry.

Státní statek převzal půdu dle návrhu MNV v roce 1958, když k dosavadní výměře byla přidána další půda dvou zemědělců, se kterými bylo rovněž provedeno vyúčtování.

To zbyl v obci 1 soukromně hospodařící rolník, který měl plánovanou dodávku 32 q hovězího masa, “což nebude MNV při nejlepší snaze moci zajistit”.

V roce 1959 v Suché Rudné zahájil státní statek Světlá těžbu rašeliny.

Až v měsíci březnu 1959 byl na č. p. 41 zřízen poštovní úřad. Po těchto jistě nelehkých letech života se situace v obci uklidnila, což se projevilo v řadě žádostí o přidělení rodinných domků do vlastnictví.

Obec se stávala méně zemědělskou a začínala být rekreační základnou pro vnitrozemské okresy. První “vlaštovkou” byl požadavek JZD Modřice, aby na č. p. 71 byla zřízena rekreace pro jejich členy.

Když v rámci II. etapy demoličních prací prováděných v rámci příprav 15. výročí osvobození bylo vytypováno a demolováno dalších 17 objektů, byl osud Suché Rudné jako prosperující zemědělské obce zpečetěn. V následujících letech zde doznívala zemědělská činnost a vesnice dostávala stále více ráz rekreační oblasti. Tento ráz byl zvýrazněn výstavbou táborové základny, kterou realizoval oborový Státní statek Bruntál, aby byla tato později přeměněna na hotel Paramon.

Tyto změny však již byly pod vedením MNV Světlá Hora, kam byla Suchá Rudná v roce 1964 jako místní část po volbách připojena.

POZNÁMKY:
1) Přeložil PhDr. Václav Štěpán, pracovník Vlastivědného muzea v Bruntále
2) Jirkovský Rudolf “Minerální prameny ve Slezsku” str. 52Slezský studijní ústav Opava 1953 .
3) Okresní archiv Bruntál, fond ONV Bruntál, vnitřní odbor
4) Událost z let 1945 a následující převzaty z obecní kroniky Světlá Hora – místní část Suchá Rudná – zpracoval Josef Cepek

(zdroj:web.stránky obce Světlá Hora)